Středa se taky vydařila. Po dlouho dlouhé době vyrazila expedice veřejným dopravním prostředkem, aspoň jsme udělali tržbu místnímu dopravci :-) Bylo nás hned půl autobusu :-D Vyrazili jsme do Luže, kde jsme vystoupili u kostela sv. Bartoloměje a od něj se vydali k baroknímu chrámu Poutního kostela Panny Marie pomocné na Chlumku. Vede k němu spooousta schodů, ze kterých máme společnou výletní fotku, i když ne v této kolekci. Fotilo se aparátem stréca Ladi, který byl poučen prostým kolemjdoucím, jak se má taková hromadná fotka dělat ;-) Dovnitř chrámu jsme se sice nedostali, ale i přes prosklené dveře jsme si mohli prohlédnout krásu této barokní stavby. Od kostela jsme pokračovali dál kolem léčebny ke zřícenině hradu a zámku Košumberk. Někteří sice chtěli v léčebně zůstat, jiní tam zase chtěli nechat svého "poslušného" chlapečka. Když jsme zaslechli zoufalé zvolání "Nejsem tvůj táta!", bylo nám jasno, o koho jde :-D Pobyt a prohlídka na zřícenině byla naprosto pohodová, někteří si zablbli na chůdách. Po obhlídce kamenů a zbytků renesančního zámku jsme vyrazili parkem Hamzovy léčebny naplnit své žaludky. Pár gurmánů se zastavilo v řeznictví a bufetu Marka Pondělníčka, zbytek zamířil na náměstí do Vídně. Ti zdatnější se pak vydali pěšky po modré zpět, ti méně zdatní využili kyvadlovou nebo autobusovou dopravu. Stréc Regál už chystal svůj tradiční guláš a já jsem mu hlídal pitný režim ;-) Pak se valná část expedice (velcí i ti menší) vypravili na bojovné utkání ve volejbale a Regál mezi tím stihl z "obyčejného" guláše udělat "guláš s příběhem" :-D
AdmirorGallery 5.2.0, author/s Vasiljevski & Kekeljevic.
Úterý se, myslím, hodně vydařilo. Poté, co se Elišky kvůli Amálčinýmu chrápaní přestěhovali do společenské :-) a do polívky si odpočinuly, vyrazily jsme na výlet. Úterý je taky asi nejfogrovanějším dnem. Na Veselém kopci bylo veselo, počasí přálo, strejda Svíťa se ujal role průvodce a opeřencům vysvětloval, jak se drhlo, mlelo a drtilo. Výklad byl minimálně na stejné úrovni, jako výklad skutečného pracovníka skanzenu v jednom z mlýnů. Prohlídku jsme zakončily dlabancem U kováře Matěje. Regálovci si dokonce pochutnali na klobásách s příběhem :-) Na zpáteční cestě jsme se zastavili na méně veselém místě, v Ležácích, kde Vilda málem dostal schyzofrenický infarkt, neb nemohl ani za nic najít kešku. Nakonec ho však vyléčili v místním muzeu. Druhá skupina se po cestě pro pivo zastavila v Podlažicích, zjistit, jak je to se slavným dílem Codex gigas - Ďáblovou biblí. Podlažický klášter našli bez obtíží, ale bibli už nikoli (tedy její kopii, pže nám ji šlohli švéďáci). Klášter byl uzavřen, ale skupinka měla to štěstí, že se tam zrovna pohyboval jakýsi správce a nechal je aspoň nahlédnout dovnitř. Po návratu z výletu jsme opět otestovali místní hřiště, na kterém proběhl vražedný souboj otce se synem. Ten však placákem po vzoru Dědka tentokrát zcela vymazal Svíťa :-D Závěr dne zpříjemnila grilovačka tradičně pod Jurovým vedením a Verča správně nakořenila hermelíny, takže spokojenost byla viditelná na každém členu expedice. Děti si již za soumraku daly stezku odvahy. Do cíle dorazily všechny, ale prý to byla oproti loňsku nuda, i když stezku provázely určité tajemné síly ;-)
AdmirorGallery 5.2.0, author/s Vasiljevski & Kekeljevic.
Pondělí bylo odpočinkové, neboť přišla klasická debata, kam vyrazit a klasicky jsme se nedomluvili. Takže na další den byl program stanoven direktivně :-) Idyxepčata si pohrála, vesměs pohybově, Idyxepáci volili klidnější formu odpočinku, i když v předchozí večer proběhlo losování idyxepácké olympiády. Jen Dědek zpunktoval zbytečný výjezd na houby s několika příznivci, kteří se vešli do jednoho auta. V podvečer sportovní nadšenci otestovali hřiště nohecem. Dědek byl ale ze sběru nenalezených hub tak unaven, že předvedl nejlepšího zádovýho placáka večera. Večer Vilda uspořádal dětské kino a zlatým hřebem večera byl bůčiček věnovaný strejdou Kozou. Bůčiček zmizel během pár minut :-D
AdmirorGallery 5.2.0, author/s Vasiljevski & Kekeljevic.
Neděle přinesla pohodové dopoledne a krátký výšlap na rozhlednu Jahůdka. Sice se šlapalo 2 km po silnici, protože jiná cesta nebyla, ale poslední úsek byl již v přírodě. Trošku zklamal Kemiček, kterej vyfuněl drobnej kopeček, na kterém byla rozhledna na dohled, ale nedorazil k ní. Otočil se a počkal s telefonem u ucha v první hospodě. A to měl den před tím plnou hubu keců, že už by dávno na zámečku ze Skutče byl (6km), jelikož ho Olšik se strécem Laděm ve Skutči vyložil. Asi velká zátěž na auto od kopírky :-D Zbytek jsme si výhled z Jahůdky užili a pohodu přenesli přes zkorumpované fotbalové utkání i na večerní posezení, tentokrát u kulatého stolu, prý rytíře Lancelota 
